Portrét N. F. Melnikové-Papouškové

Dobově úspěšná keramička Helena Johnová je i dnes považována za zakladatelskou postavu tohoto výtvarného oboru. V roce 1908 stála u zrodu sdružení Artěl, po vzniku samostatného Československa založila a vybudovala keramickou speciálku na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Portréty patří k vrcholům její tvorby. Na díle ze sbírky Karáskovy galerie zachytila petrohradskou rodačku, historičku umění a etnografku Naděždu Filaretovnu Melnikovou-Papouškovou, která se po bolševickém převratu v Rusku přestěhovala se svým manželem Jaroslavem Papouškem do Prahy. Vedle mnoha jiných aktivit sehrála významnou úlohu v historii galerie Jiřího Karáska ze Lvovic. Díky ní sem bylo umístěno významné plátno Natalie Gončarovy zakoupené v třicátých letech Ministerstvem školství a národní osvěty. Ze své vlastní sbírky darovala galerii obrazy jedněch z nejvýznamnějších umělců ruského exilu, Nikolaje Ivanoviče Iscelenova a Borise Dmitrijeviče Grigorjeva. Další varianty její podobizny od Heleny Johnové jsou uloženy v Moravské galerii v Brně a v Podlipanském muzeu v Českém Brodě, na rozdíl od této varianty jsou však výrazně barevné a jejich vyznění je odlišné. Na bíle glazované verzi v Karáskově galerii vyniká výrazná modelace a snaha o potlačení jakékoli idealizace.