Ruská dívka

Ruský malíř Boris Grigorjev představuje jednu z nejvýraznějších – a zároveň ve své době nejúspěšnějších – postav umění „ruského zahraničí“, tedy okruhu autorů, kteří se po revolučních událostech a ruské občanské válce ocitli mimo nově se formující Sovětský svaz. Menší obraz Ruská dívka z cyklu „Visages de Russie“ (Tváře Ruska) navazuje na autorovu starší sérii „Raseja“ (1917–1920). Oba cykly zahrnují obdobně expresivní výjevy z ruského venkova, založené často na frontálních portrétech rolníků, umístěných do středu kompozice. Abstrahovaným pozadím a celkovým pojetím v těchto cyklech malíř vědomě odkazuje k tradici ruského ikonopisu. Oproti původnímu cyklu dosahuje Grigorjev v obrazech z třicátých let, malovaných s velkým prostorovým i časovým odstupem od zobrazovaného prostředí ruské provincie, až přízračné atmosféry. Obraz Ruská dívka věnovala do Karáskovy galerie ruská historička umění Naděžda Filaretovna Melnikova-Papoušková, žijící v Československu. Ta získala dílo v době, kdy Grigorjev pobýval v Praze v souvislosti s výstavou skupiny Skythové ve výstavních sálech Francouzského institutu na jaře roku 1932.