Již během svého života se Karel Tutsch stal legendou. Znal ho snad každý, ať již osobně nebo z doslechu, kdo se pohyboval v šedé zóně umělecké scény doby normalizace. Od skromných počátků ve Spolku sběratelů a přátel exlibris se postupně stal váženým znalcem, sběratelem a zapáleným organizátorem polooficiálních výstav v klubech a sklepích. Tato jeho činnost vyvrcholila roku 1986 otevřením jedné z prvních soukromých galerií v tehdejším Československu v podkroví pavlačového domu v Brně s příznačným názvem Na bidýlku, která bez přerušení fungovala až do ledna 2008.

Tutsch zde vytvořil svobodný prostor pro malíře, konceptualisty i performery. Uskutečnily se zde přelomové výstavy, např. výstava Jiřího Davida Totální distance v období sociální vybledlosti (1988), výstava Jiřího Georga Dokoupila (1990) nebo jedna z prvních site-specific instalací Otta Zitka. Svou premiéru zde měla řada významných autorů: Jiří Kovanda, Jiří Petrbok, Ján Mančuška a Eva Koťátková.

Jiří Kovanda: Krok vpřed, 1989,  Galerie moderního umění v Hradci Králové

Tutsch začal svou sbírku systematicky rozšiřovat o mnoho let dříve, než se proslavil jako galerista. Původní soubor starších grafických listů, kreseb a exlibris v průběhu 70. let postupně převrstvil díly autorů tzv. nové figurace, s nimiž se cíleně seznamoval a pomáhal jim svými nákupy překlenout obtížnou dobu, kdy nemohli oficiálně vystavovat. Po otevření galerie Na bidýlku (1986) se Tutsch seznámil s nejvýznamnějšími představiteli české postmoderny, jejichž práce dnes tvoří srdce celé sbírky. Ikonickými díly jsou zde zastoupeni Jiří David, Antonín Střížek, Stanislav Diviš, ale i konceptuální umělec Jiří Kovanda.

Stanislav Diviš: Trny, 1989, Galerie moderního umění v Hradci Králové

Proměna společnosti po roce 1989 přinesla ústup tradiční malby ve prospěch nových médií a instalací. Z roztříštěné nabídky oslovila Tutsche díla Jiřího Petrboka a rané obrazy konceptuálního umělce Jána Mančušky. Koncem 90. let se Tutsch rozhodl do sbírky zařadit ve větší míře zahraniční autory – dosavadní skromnou sbírku s díly Petera Friedla a Harolda Schoutena postupně rozšířil o plastiku a dřevěné desky Ulrica Roldanuse, obrazy Christiana Macketanze, Jaspera Joffeho a práce mladých umělců berlínského okruhu: Astrid Sourkové, Markuse Selga, Andrewa Gilberta, Andrého Butzera, Kalin Lindeny ad.

Tutschův osobitý vkus a zájem lze vyčíst z konkrétních děl, která umístil přímo do svého brněnského bytu. Většinu prací spojuje zobrazení jedince, jeho vnitřních pocitů a vzpomínek. Obrazy v Tutschově sbírce jsou často pokřivenými zrcadly rodinných a společenských vztahů, která nepostrádají skrytý humor, lehkost a nadsázku. Zároveň však zůstávají vážně míněným komentářem k hluboce existenciálním tématům, v nichž hlavní roli hraje erotika a konečnost života.

Podstatná část sbírky bude v GMU k vidění na výstavě Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche od 28. 4. 2024 do 12. 10. 2025. Doprovodný katalog s názvem Umění napříč generacemi. Sběratel a galerista Karel Tutsch (1941–2008) lze zakoupit na stránkách GMU.