Těhotné ženy (Hydromantie)

Celoživotní zájem Josefa Váchala o nejrůznější okultní praktiky našel svůj odraz v bezpočtu jeho obrazů, kreseb a grafik. Hydromantii, věštění z vodní hladiny, si sám vyzkoušel: „zřením do inkoustu,“ jak o tom referuje ve svých pamětech. Z intenzivního mystického prožitku jej ale sevřela taková závrať a hrůza, že od podobných pokusů raději upustil. Přesto ve svém díle myšlenku věštění z vody několikrát tematizoval. V akvarelu Hydromantie (Těhotné ženy) Váchal spojil dva spolu nesouvisející podněty a zapojil je do vlastní představy o stěhování duší. Ke kabalistické představě o procesu ibbur (otěhotnění), podle které se duše spravedlivého může přivtělit k duši jiného člověka, aby mu byla duchovní rádcem, odkazují na Váchalově akvarelu dvě těhotné ženy. Ty po způsobu hydromantie hledí na vodní hladinu očekávajíce vizi příchodu dobré duše jejich dítěte. Je ale možné, že Váchalova osobitá myšlenková synkreze těchto dvou fenoménů měla svůj původ spíše v nesprávném jazykovém pochopení německy psané kabalistické a okultní literatury, z níž autor své poznatky čerpal.