Amor, Tod und Jenseits

Mladý Amorek šlapající na okřídlené jednokolce se připravuje vystřelit svůj šíp. V patách mu však cválá smrt, hnijící mrtvola, téměř kostra, jejíž kůň je stylizovanou rakví. Hned za nimi jede na beranu třetí postava, přízračné zosobnění Záhrobí. Touto scénou zakončil Max Klinger, představitel německého symbolismu, své album Intermezzi, Opus 4 zamýšlené jako pocta skladateli Robertu Schumannovi. Ne náhodou Klinger pojal všech dvanáct obrazových scén z alba jako dvanáct meziher, jednou rozverných, jindy až děsivých vsuvek komponovaných po vzoru operního capriccia.