Dobrá kočka, která nemlsá

Vyobrazení hlavy kočky s pořekadlem v českém a německém jazyce patří mezi nejznámější a také ikonograficky nejzáhadnější díla Václava Hollara. Grafický list Hollar vytvořil během svého pobytu v Antverpách roku 1646. Ojedinělé ztvárnění zvířecí srsti či cyklus kožešinových rukávníků svědčí o nesmírné jemnosti a pečlivosti provedení. Kromě autentického provedení bývá v souvislosti s touto grafikou diskutován především účel, pro který list vznikl. Vzhledem k připojenému dvojjazyčnému textu „Dobrá kočzka, která nemlsá / Dass ist eine gutte Khatz, die nicht nascht“ bývá většinou uváděno, že se jedná o české lidové rčení; to však dle odborníků z Ústavu pro jazyk český AV ČR není uvedeno v žádném lexiku a je známo pouze z Hollarova leptu (Volrábová 2007, 300). Podle připojené další jazykové varianty se lze domnívat, že se pořekadlo může vztahovat k německé oblasti, odkud pocházela rytcova matka Margareta, či je mohl Hollar zachytit během svých cest po Německu. Pokud se přece jen úsloví vztahuje k českému prostředí, mohlo by se interpretovat slovy: „Dobře slouží ten, kdo je poctivý.“ Václav Hollar provedl ještě zobrazení hlavy kočky v trojí variantě (P 2108–2110). První dva lepty jsou datovány rokem 1646 a větší verze rokem 1661, na všech je obraz kočičí hlavy stejný. Označení na třetím leptu dokládá, že se jednalo o kresbu dle živého modelu, tedy o kočku moskevského velkoknížete (Denkstein 1978, 73–74).